Režim příběhu
Dvorní dámy
Velázquez staví královský portrét kolem otázky, kdo se dívá na koho.
- Kolem infantky Markéty se otevírá rozlehlý ateliér.
- Infantka v bílém stojí mezi dvěma společnicemi.
- Velázquez se zastavuje u vysokého plátna vlevo.
- Král a královna se objevují pouze v zrcadle na zadní stěně.
- José Nieto se zastavuje ve světlém průchodu za skupinou.
- Několik postav hledí ven a vtahuje nás do místnosti.
Dvorní dámy (Las Meninas) jsou obraz Diega Velázqueze z roku 1656, který zachycuje malou infantku Markétu mezi jejími dvorními dámami a dvorním služebnictvem, se samotným malířem u obrovského plátna a s králem a královnou odraženými v zrcadle; visí v Museo del Prado v Madridu.
Co zobrazují Dvorní dámy?
Místnost se otevírá kolem infantky Markéty, jejích společnic a pracujícího malíře. Světlo přichází zprava a vyzdvihuje postavy proti hloubce interiéru. Zdá se, že jsme dorazili doprostřed setkání.
Velázquez namaloval Dvorní dámy roku 1656. Obraz spojuje skupinový portrét, scénu z ateliéru a otázku samotného dívání. Lidé jsou rozpoznatelní, přesná situace však stále připouští různé výklady.
Museo del Prado, které obraz vlastní, uvádí, že vznikl v roce 1656 v Cuarto del Príncipe madridského Alcázaru, tedy přímo v místnosti, kterou zobrazuje. Většinu osob kolem infantky identifikoval spisovatel o umění Antonio Palomino, jehož dějiny španělských malířů, vydané v roce 1724, věnovaly Dvorním dámám samostatný oddíl – jako jedinému dílu, s nímž takto naložil. (Museo Nacional del Prado)
Kdo jsou lidé na obraze Dvorní dámy?
Infantka stojí blízko středu mezi svými společnicemi. Jedna klečí a nabízí jí malou nádobku, druhá se k ní sklání. Jejich pohyby soustředí pozornost na dítě, aniž by zbytek místnosti zmizel.
Podle Prada infantku obsluhují dvě královniny meniny, tedy dvorní dámy: María Agustina Sarmiento a Isabel de Velasco. Vpravo jsou Mari Bárbola a Nicolasito Pertusato, který škádlí mastifa; za nimi stojí komorná Marcela de Ulloa vedle guardadamase, tedy dvorního průvodce, a ve dveřích vzadu čeká komoří José Nieto. (Museo Nacional del Prado)
Vlevo stojí Velázquez vedle velkého plátna, jehož malovanou stranu nevidíme. Poodstoupil s nástroji v ruce. Jeho přítomnost činí samotné malování součástí dvorské scény a dává umělci místo mezi členy královského domu.
Červený kříž na Velázquezově hrudi je odznakem Řádu Santiaga, který získal až v roce 1659, tři roky po dokončení obrazu. Podle Palomina dal král kříž domalovat po umělcově smrti a někteří tvrdili, že ho Filip namaloval sám. Od Velázquezova pasu visí klíče jeho dvorských úřadů: v roce 1651 byl jmenován palácovým komořím – úřad, který mu přinesl prestiž, ale nechával mu málo času na malování. (Wikipedia)
José Nieto se zastavuje ve světlém průchodu vzadu. Nemůžeme s jistotou říci, zda přichází, nebo odchází. Světlo kolem něj otevírá další cestu místností a vede oko do její hloubky.
Kdo se odráží v zrcadle na obraze Dvorní dámy?
Král a královna se objevují v malém zrcadle na zadní stěně. Jejich odrazy naznačují prostor za hranicemi viditelné scény. Vedou nás k úvaze, kde asi královský pár stojí a jak náš pohled souvisí s jejich stanovištěm.
Prado identifikuje tváře v zrcadle jako Filipa IV. a Marianu Rakouskou, infantčiny rodiče, kteří scénu sledují; okamžik vykládá tak, že se infantka a její služebnictvo zastavují při příchodu krále a královny. Pro muzeum zrcadlo proměňuje obraz v úvahu o samotném aktu vidění, která diváky vybízí, aby přemýšleli o hranicích mezi malbou a skutečností i o svém vlastním místě ve scéně. (Museo Nacional del Prado)
O tom, kde královský pár stojí, se vedly dlouhé spory. Nejběžnější názor říká, že pózují pro plátno, na kterém Velázquez pracuje, takže obraz ukazuje místnost z jejich pozice; historikové umění H. W. Janson a Joel Snyder naopak navrhli, že zrcadlo odráží portrét na Velázquezově skrytém plátně. Žádná teorie nezískala všeobecný souhlas. (Wikipedia)
Postavy se nedívají všechny stejným směrem. Některé pečují o infantku, jiné hledí ven a další se zdají zabrané do své činnosti. Tato směs propůjčuje scéně okamžitost, přestože je její uspořádání pečlivě řízené.
Co se s Dvorními dámami dělo po roce 1656?
Nejstarší inventáře nazývaly obraz La Familia („Rodina“). Byl poškozen při požáru v roce 1734, který zničil Alcázar, a restauroval ho dvorní malíř Juan García de Miranda, jenž téměř celou infantčinu levou tvář přemaloval. Plátno bylo také oříznuto zleva i zprava. (Wikipedia)
Obraz zůstal v královské sbírce, přestěhoval se do nového Královského paláce v Madridu a do Museo del Prado se dostal při založení muzea v roce 1819. Katalog Prada ho poprvé označil jako Las Meninas v roce 1843. Kvůli své velikosti, významu a hodnotě se obraz nezapůjčuje na výstavy. (Wikipedia)
Proč jsou Dvorní dámy tak slavné?
Prado označuje tuto místnost za jeden z nejvěrohodnějších prostorů, jaké kdy západní umění namalovalo, a obraz za rozhodující krok k iluzionismu, v němž Velázquez jde za hranici podobnosti a naznačuje samotný život. Od Palomina obraz nikdy neztratil postavení mistrovského díla a jen málo maleb vyvolalo tolik a tak rozmanitých výkladů. (Museo Nacional del Prado)
Umělci na něj odpovídají dodnes. Italský malíř Luca Giordano ho nazval „teologií malířství“, Francisco Goya podle něj v roce 1778 vyryl lept a mezi srpnem a prosincem 1957 namaloval Pablo Picasso 58 interpretací obrazu a jeho postav, které dnes zaplňují sál Museu Picasso v Barceloně. (Wikipedia)
Obraz propojuje viditelnou místnost s prostorem před ní. Skrytá malba na plátně, zrcadlo a pohledy směřující ven udržují naši vlastní polohu nejistou. Díváme se na dvůr a zároveň cítíme, že jsme možná vstoupili do jeho zorného pole.
Detaily v kostce
Zdroje a další čtení
- Dvorní dámy — Museo Nacional del Prado
- Životopis umělce: Diego Velázquez (Wikipedie, anglicky)
- Dvorní dámy (Wikipedie, anglicky)