Režim příběhu

Ofélie

John Everett Millais · 1851-2 · Olejová barva na plátně · Podložka: 76,2 x 111,8 cm; rám: 110,5 x 145,8 x 14,5 cm · Tate

Millais obklopuje tonoucí Ofélii břehem, jehož propracovaná krása zostřuje tragédii.

Ofélie od Johna Everetta Millaise: mladá žena ve stříbřitě vyšívaných šatech pluje na zádech v tmavém potoce, tvář a otevřené dlaně obrácené vzhůru, kolem ní plují květiny; vlevo rákosí, nad ní vrba a za ní hustý zelený břeh plný rostlin a bílých divokých růží. — Ofélie, John Everett Millais, 1851-2. Google Art Project / Wikimedia Commons · John Everett Millais · Ofélie · 1851–2 · Tate · Volné dílo

To je Ofélie ze Shakespearova Hamleta, tonoucí v potoce plném květin.
Její tvář se mezi rákosím obrací vzhůru.
Levý břeh zaplňuje husté rákosí.
Stříbřité šaty se rozprostírají po vodě.
Jasné květy plují vedle její spuštěné ruky.
Nad jejím tělem plujícím ve vodě kvetou plané růže.
Květy dál rozkvétají kolem vytrácejícího se života.

Ofélie je obraz Johna Everetta Millaise z let 1851–2, který zachycuje Shakespearovu Ofélii plující v potoce posetém květinami těsně předtím, než se utopí; patří Tate a visí v Tate Britain v Londýně.

Co se děje na Millaisově Ofélii?

Zprvu se scéna zdá klidná: mladá žena pluje v potoce, světlé šaty se rozprostírají po vodě a břehy zaplňují rostliny. Je to však Ofélie ze Shakespearova Hamleta, která se uprostřed hojnosti života topí.

Millais drží scénu v znepokojivém nehybném okamžiku. Ofélie má otevřená ústa a dlaně obrácené vzhůru, zatímco šaty se rozkládají po hladině. Voda postavu na chvíli nadnáší, i když scéna směřuje k její smrti.

Katalogové heslo Tate zasazuje scénu do 7. scény IV. dějství Hamleta. Ofélie, kterou připraví o rozum smrt otce zabitého jejím milým Hamletem, spadne do potoka, když se pod ní při šplhání zlomí větev, na niž chtěla zavěsit své věnečky. Podle vyprávění královny Gertrudy ji rozprostřené šaty chvíli drží nad vodou, zatímco zpívá útržky starých písní, dokud ji nasáklé šaty nestáhnou „k bahnité smrti“. (Tate)

Kde Millais namaloval Ofélii?

Krajina nebyla jen zběžným pozadím. Millais pracoval venku u řeky Hogsmill nedaleko Ewellu a studoval břeh s téměř neústupnou pozorností. Listí, trávy, vodní rostliny a bahno dostávají soustředění, které by jiný malíř vyhradil pouze tváři.

Millais začal pozadí malovat v červenci 1851 v Ewellu v hrabství Surrey a maloval je podle pozorného studia přírody, jak to vyžadovaly cíle Bratrstva prerafaelitů. V dopise citovaném v katalogovém hesle Tate si stěžoval, že mouchy v Surrey jsou „svalnatější“ než jinde, že mu hrozili předvoláním před smírčího soudce za vniknutí na cizí pozemek a ničení sena a že riskoval, že ho vítr shodí do vody. (Tate)

Údajně pracoval u řeky Hogsmill až 11 hodin denně, šest dní v týdnu, po dobu pěti měsíců. Když se v listopadu přihnal vítr a sníh, nechal si postavit chýši ze čtyř proutěných plůtků pokrytých slámou, aby mohl dál malovat. (Wikipedia)

Stejná pozornost věnovaná postavě i krajině je zásadní pro prerafaelitský charakter obrazu. Jasná barva a pečlivě pozorovaný detail dávají přírodě vlastní sílu. Tragédie se odehrává mezi rostlinami, které dál rostou.

Millaisovi bylo teprve 22 let. Narodil se v roce 1829 v Southamptonu a v jedenácti letech vstoupil do škol Royal Academy jako nejmladší student, jakého kdy přijaly; tam se seznámil s Williamem Holmanem Huntem a Dantem Gabrielem Rossettim, s nimiž založil Bratrstvo prerafaelitů. (Wikipedia)

Kdo byl modelkou pro Ofélii?

Millais maloval postavu zvlášť v ateliéru, kde mu Elizabeth Siddalová pózovala ve vaně s vodou. Hotový obraz spojuje pečlivě uspořádanou pózu s venkovní krajinou. To, co vypadá nenuceně, závisí na dvou různých druzích pozorování.

Modelkou byla Elizabeth Siddalová, oblíbenkyně prerafaelitů, která se později provdala za Rossettiho. Tate uvádí, že čtyři měsíce pózovala ve vaně s vodou, kterou zespodu ohřívaly lampy. Když lampy jednou zhasly, těžce se nachladila a její otec hrozil žalobou, dokud Millais nesouhlasil, že zaplatí účty za lékaře. (Tate)

Šaty byly skutečný starožitný kus. V březnu 1852 Millais napsal, že koupil „opravdu nádherné starobylé dámské šaty“, celé květované stříbrnou výšivkou, aby je namaloval na Ofélii, a že ho stály čtyři libry, „ač jsou staré a špinavé“. (Tate)

Co znamenají květiny na obraze Ofélie?

Květiny nesou významy i barvu. Tate spojuje mák se smrtí, sedmikrásky s nevinností a macešky s marnou láskou. Tyto drobnosti propojují přírodní prostředí s Oféliiným příběhem, aniž by celý břeh redukovaly na jediný symbol.

Heslo Tate čte většinu rostlin jako symboly. Růže u Oféliiny tváře a šatů a polní růže na břehu mohou připomínat, jak ji její bratr Laertes nazývá „májovou růží“. Vrba, kopřiva a sedmikráska se pojí s opuštěnou láskou, bolestí a nevinností; fialky, které nosí jako řetízek kolem krku, mohou znamenat věrnost, cudnost nebo smrt v mládí; a po vodě plují pomněnky. (Tate)

Obraz drží pohromadě pozorování a literární představivost. Vodu lze zkoumat a rostliny pojmenovat, zatímco postava patří do tragédie. Jejich setkání činí scénu hmatatelnou i znepokojivou.

Jak byla Ofélie přijata a kde je dnes?

Když byl obraz v roce 1852 vystaven v Royal Academy, ohlasy byly smíšené. Kritik listu The Times považoval za zvrácené ponořit Ofélii do „zaplevelené strouhy“ a dokonce i John Ruskin, který Millaise podporoval a techniku považoval za vynikající, zpochybnil volbu krajiny ze Surrey. (Wikipedia)

Obchodník s uměním Henry Farrer koupil obraz od Millaise už 10. prosince 1851 za 300 guinejí. Poté přešel ke sběrateli B. G. Windusovi, horlivému kupci prerafaelitského umění, který ho v roce 1862 prodal dál za 748 guinejí. (Wikipedia)

Ofélie byla součástí původního daru sira Henryho Tatea Tate Gallery a údaj o původu v muzeu uvádí, že ji daroval v roce 1894. Sbírkový záznam Tate ji uvádí jako vystavenou v Tate Britain. (Tate)

Jeho obraz se dostal daleko. Ovlivnil podobu Oféliiny smrti ve filmu Hamlet Laurence Oliviera z roku 1948, Kylie Minogue napodobuje tuto pózu v klipu k písni Nicka Cavea „Where the Wild Roses Grow“, Lars von Trier ho připomíná v prologu svého filmu Melancholia z roku 2011 a v roce 2025 na něj Taylor Swift odkázala na obalu svého alba The Life of a Showgirl. (Wikipedia)

Otevřená ústa a ruce udržují naši pozornost u života, který ještě zcela neustrnul. Okolní krása neodstraňuje žal. Činí kontrast postavy a živého břehu hůře zapomenutelným.