Režim příběhu
Autoportrét se Smrtí hrající na housle
Smrt se sklání přes Böcklinovo rameno a hraje na housle, zatímco umělec naslouchá s paletou a štětcem v rukou.
- Böcklin se zastavuje s paletou a štětcem, zatímco Smrt za ním hraje.
- Malíř bděle pohlíží stranou a naslouchá.
- Lebka Smrti se objevuje těsně za malířovou hlavou.
- Housle mají jednu strunu: nejhlubší, naladěnou na G.
- Vedle malířova tmavého ramene vystupují kostnaté prsty.
- Paleta a štětec zůstávají během pauzy v jeho rukou.
Co zobrazuje Autoportrét se Smrtí hrající na housle?
Böcklin se zastavuje se štětcem v jedné ruce a paletou v druhé. Oči obrací stranou, zatímco se těsně za ním sklání kostlivec hrající na housle. Nástroje jej označují za malíře; druhá postava vnáší do autoportrétu smrtelnost.
Dílo namalované v roce 1872 staví obě postavy před temné, téměř prázdné pozadí. Živou tvář od lebky dělí jen malý prostor. Teplá pleť, bledá kost a tmavý oděv činí rozdíly jejich povrchů neobvykle zřetelnými.
Proč Smrt hraje na housle?
Umělcův výraz je spíše bdělý než otevřeně vyděšený. Zastavený štětec a pohled stranou naznačují přerušení, okamžik naslouchání. Obraz neříká přesně, co si myslí, ale činí jeho pozornost součástí námětu.
Smrt je tak blízko, že se lebka téměř dotýká malířovy hlavy. Housle přinášejí do tohoto úzkého prostoru představovaný zvuk. Známá hudební činnost dává zosobněné smrti pocit přítomnosti místo vzdálenosti.
Muzeum určuje jedinou strunu houslí jako nejhlubší, naladěnou na G. Tento detail dává představované hudbě konkrétní rejstřík. Z portrétu zároveň činí obraz naslouchání: malířova tvář reaguje na něco, co němé plátno nemůže učinit slyšitelným.
Co znamená kostlivec?
Scéna čerpá z tradice memento mori, v níž lebka či kostlivec připomínají živým smrt. Böcklin spojuje tento známý znak s nástroji své profese. Umělecká práce a vědomí smrtelnosti zabírají stejný malý prostor.
Berlínská Alte Nationalgalerie, která obraz koupila v roce 1898, uvádí, že jej Böcklin namaloval v Mnichově. Znal zobrazení tance smrti od Hanse Holbeina mladšího i zbytky slavného tance smrti ve svém rodném Basileji, takže tradice memento mori mu byla blízká. (Staatliche Museen zu Berlin, Alte Nationalgalerie)
Muzeum však zdůrazňuje, že se malíř neděsí: naslouchá a Smrt mu štětec z ruky nebere. Zastavení čte jako okamžik inspirace, nový pohled na staré memento mori, a cituje recenzi z roku 1898 v časopise Pan, která v obraze slyšela nikoli memento mori, ale „memento vivere“, výzvu k životu. (Staatliche Museen zu Berlin, Alte Nationalgalerie)
Jak Böcklin autoportrét vystavěl?
Temnota zvýrazňuje štětec, paletu, tvář a housle. Vedle umělcova ramene, poblíž nástroje, vystupují kostnaté prsty. Bez rozlehlého prostředí, které by vedlo oko jinam, přechází pozornost mezi malířem a postavou za ním.
Autoportrét zůstává zavěšený v pauze. Böcklin drží prostředky k pokračování v práci, ale v tuto chvíli naslouchá. Obraz ponechává tvorbu a vědomí smrti vedle sebe, aniž by jejich vztah proměnil v jednoduchý pokyn.
Prohlédněte si dílo naživo
Alte Nationalgalerie · Berlin
Ověřte vystavená díla, mimořádné termíny a podmínky vstupu.
Oficiální informace pro návštěvníky ↗Zdroje a další čtení
- Autoportrét se Smrtí hrající na housle — Staatliche Museen zu Berlin, Alte Nationalgalerie
- Životopis umělce: Arnold Böcklin (Wikipedie, anglicky)
- Autoportrét se Smrtí hrající na housle (Wikipedie, anglicky)