Režim příběhu
Lucifer
Z temnoty vystupuje bdělá postava; sevřený postoj a bledé oči soustřeďují napětí obrazu.
- Padlý anděl se krčí ve tmě. A dívá se na vás.
- Bledé oči, dokořán. Jediné světlé místo v jeho tváři.
- Brada v dlani. Muzeum v této póze vidí Rodinova Myslitele.
- Jedno světlé koleno protíná tmu. Všechno ostatní se skrývá.
- Křídla zůstávají složená. Žádný let. Žádný útok.
- Studený modrý plamen, vlevo dole. Jediné další světlo.
- O rok později ho koupil kníže. Díky tomuto obrazu znají Bulhaři Stucka.
Lucifer je obraz z roku 1890, jehož autorem je Franz von Stuck; zachycuje padlého anděla, jak se krčí ve tmě s bradou opřenou o ruku a bledýma očima hledí na diváka. Patří Národní galerii v Sofii v Bulharsku.
Co zobrazuje Stuckův Lucifer?
Lucifer se pomalu vynořuje z temnoty. Tělo, křídla a okolí mají tak podobné tóny, že musíme hledat jejich okraje. Von Stuck činí dívání aktivní součástí setkání: odhaluje postavu, aniž ji zcela oddělí od černého pozadí.
Bledé oči nabízejí nejjasnější bod kontaktu. Velkou část těla lze jen obtížně číst, ale pohled jako by směřoval za namalovaný prostor. Studujeme postavu a sami se cítíme pozorováni.
Proč se na nás Lucifer dívá přímo?
Schoulená póza soustřeďuje napětí. Končetiny zůstávají blízko těla a ruka opřená o tvář mu dává zadumanou nehybnost. Místo inscenování děje malíř nechává postoj naznačit stav mysli.
Křídla se neotevírají do širokého gesta. Jejich temné tvary zůstávají blízko okolním stínům, takže síla postavy působí zadrženě. Kontrast mezi možností letu a pevným postojem činí nehybnost intenzivnější.
Stuck ten pohled zamýšlel jako polovinu dvojice. V roce 1889 namaloval Strážce ráje a Muzeum umění v Jokohamě, které uchovává Stuckův vlastní lept podle Lucifera, označuje toto plátno z roku 1890 za protějšek Strážce ráje. Národní galerie v Sofii uvádí, že mu tyto dva obrazy přinesly světovou slávu. Jokohamské muzeum popisuje Lucifera, jak se mračí a hledí na diváka doširoka otevřenýma bílýma očima, a naznačuje, že póza byla inspirována Rodinovým Myslitelem. Možná se tedy padlý anděl nechystá k úderu. Přemýšlí a všiml si nás. (Yokohama Museum of Art)
Jak Stuck Lucifera zkomponoval?
Ruka a tvář působí společně, ale nedávají jediné vysvětlení. V postoji můžeme číst soustředění, zášť nebo únavu. To jsou možnosti, které obraz nabízí, nikoli myšlenky, jež za nás může potvrdit.
Drobná modrá záře poblíž levého dolního okraje přináší do temnoty chladnější barvu. Slabé světlo nabízí oku další místo k prozkoumání, než se vrátíme k tváři. Kontrast je silný, protože jasně osvětlená je jen malá část plátna.
Co se s Luciferem stalo poté, co ho Stuck namaloval?
Lucifer z roku 1890 patří k von Stuckovu symbolistickému zájmu o mýtus a psychologický náznak. Námět pojmenovaný v názvu dává výchozí bod, zatímco světlo, tělesné napětí a naléhavý pohled vytvářejí zážitek z obrazu.
Knížecí kupec se našel rychle. Podle Národní galerie v Sofii koupil bulharský kníže Ferdinand Lucifera během návštěvy Mnichova rok poté, co byl namalován, a právě tento jediný obraz je důvodem, proč je Stuck v Bulharsku oblíbený u široké veřejnosti. Stuck, jeden ze zakladatelů mnichovské secese, se stal jedním z nejznámějších symbolistů. V roce 2024 galerie znovu spojila Lucifera se Strážcem ráje, plátnem, které se mimo Villu Stuck v Mnichově vystavuje jen zřídka, na výstavě „Mezi světlem a temnotou“, kde podle slov galerie dvojice obnovila svůj dramatický dialog. (Národní galerie, Sofie)
Scéna neukazuje rozvíjející se bitvu ani dramatický útěk. Její síla zůstává v setkání s jedinou bdělou postavou. Když se vrátíme k celému plátnu, temnota působí méně prázdně: poznali jsme, kolik výrazu v ní může umělec uchovat.
Detaily v kostce
Zdroje a další čtení
- Lucifer — Národní galerie, Sofie
- Životopis umělce: Franz von Stuck (Wikipedie, anglicky)
- Lucifer (Wikipedie, anglicky)