Everyday A Painting

Režim příběhu

Padlý anděl

Alexandre Cabanel · 1847 · Olej na plátně · 120,5 x 196,5 cm · Musée Fabre, Montpellier

Cabanel ukazuje padlého Satana, který skrývá stud, zatímco andělé, o něž přišel, za ním stoupají vzhůru.

Padlý anděl, Alexandre Cabanel: okřídlený mladý muž sedí na skalnaté zemi a skrývá část tváře za pažemi, pod jedním okem má slzu a za ním letí bledí andělé.
Padlý anděl, Alexandre Cabanel, 1847. Wikimedia Commons · Alexandre Cabanel · Padlý anděl · 1847 · Musée Fabre, Montpellier · Volné dílo · CC0 1.0
  1. Žádné monstrum. Je to Satan, právě svržený z ráje.
  2. Slza. Ale podívejte se na to oko: to je zuřivost.
  3. Paže přes obličej. Hanba i pýcha v jediném gestu.
  4. Křídlo stvořené k letu. Teď na něm jen leží.
  5. Za ním zpívají andělé. Cabanel řekl, že jejich radost byla, víceméně, námětem.
  6. Nahoře světlo. Tady dole trní.
  7. Cabanelův verdikt: poražený, ale stále hrdý, zoufalý, mstivý.

Padlý anděl je obraz Alexandra Cabanela z roku 1847, který zachycuje Lucifera těsně po jeho pádu z nebe, jak skrývá tvář za zkříženýma rukama, zatímco z jeho viditelného oka stéká slza vzteku a hanby; visí v Musée Fabre v Montpellier.

Kdo je padlý anděl?

Cabanel umisťuje padlé tělo blízko spodního okraje plátna, zatímco ostatní andělé za ním stoupají. Kompozice odděluje dva světy: jedna postava zůstává na zemi, odříznutá od světla a pohybu nad sebou.

Dílo vzniklo v roce 1847, kdy Cabanel studoval v Římě, a ukazuje Satana po pádu z ráje. V dopise Alfredu Bruyasovi ho umělec popsal jako poraženého, ale stále hrdého, zoufalého a pomstychtivého. Tyto protichůdné emoce utvářejí celou postavu. (Musée Fabre, Montpellier)

Proč padlý anděl pláče?

Oko nás přitahuje blíž. Slza zachycuje světlo pod zuřivým pohledem. Cabanel dává poražené postavě idealizovanou krásu a zviditelňuje bolest, aniž mírní její hněv.

Zkřížené paže zakrývají část tváře a uzavírají tělo před světem. Pózu lze číst jako obranu i odmítnutí. Stud a hrdost sdílejí stejné gesto.

Jaký je význam obrazu?

Modročerné křídlo leží pod tělem jako polštář. Tmavá pera kontrastují s bledou kůží a spojují krásnou postavu se zastíněnou zemí. To, co kdysi souviselo s letem, nyní nese jeho váhu.

Vzdálení andělé se pohybují ve světle a zpívají Boží slávu, jak Cabanel vysvětlil v dopise. Jejich štěstí připomíná nádheru, kterou Satan ztratil. Jejich pohyb činí jeho nehybnost a osamění bolestnějšími. (Musée Fabre, Montpellier)

Skála a trnitý porost obklopují padlou postavu. Drsná země kontrastuje s otevřeným nebem a hladkostí těla. Vyhnanství dostává místo i texturu.

Samotný pád už skončil; malba setrvává u jeho citových následků. Slza, paže a upřený pohled drží pohromadě žal i vzdor. Cabanel nechává porážku působit vnitřně nedořešeně.

Jak se Cabanel dostal k malování Padlého anděla?

V roce 1845 získal Cabanel Římskou cenu (Prix de Rome), stipendium, které ho přivedlo na Francouzskou akademii ve Ville Medici. Stipendisté museli posílat práce do Paříže, aby doložili své pokroky, a Padlý anděl byl jeho druhou z těchto zásilek, namalovanou v Římě v roce 1847. (Wikipedia)

V dopise z Říma montpellierskému sběrateli Alfredu Bruyasovi, pro něhož maloval i další obrazy, Cabanel vysvětlil svůj záměr. Chtěl postavit vedle sebe dvě přirozenosti: jednu odsouzenou ke zlu, neštěstí a pádu, druhou cudnou a čistou, zářivě stoupající k Bohu a oslavující ho. „Tento kontrast štěstí, který Satanovi připomíná jeho dřívější nádheru,“ napsal, „je víceméně námětem obrazu.“ (Musée Fabre, Montpellier)

Vychází Padlý anděl ze Ztraceného ráje?

Cabanelův dopis žádný text nejmenuje, ale dokumentační spis Musée Fabre spojuje námět s vlivem Ztraceného ráje Johna Miltona, jehož hrdý a poražený Satan utvářel romantickou představu padlého anděla. Tentýž spis uvádí staršího Padlého anděla malíře Tassaerta, vystaveného na pařížském Salonu v roce 1844. (Musée Fabre, Montpellier)

Ať už byly jeho zdroje jakékoli, obraz omezuje příběh na jedinou postavu a jediný okamžik. Není tu žádná bitva ani střemhlavý pád oblohou, jen to, co následuje: rebel ponechaný na zemi, zatímco nebe, které vyzval, pokračuje dál bez něj.

Kdo byl Alexandre Cabanel?

Alexandre Cabanel (1823–1889) se narodil v Montpellier a v sedmnácti letech nastoupil na École des Beaux-Arts v Paříži, kde studoval u Françoise-Édouarda Picota. Po letech v Římě se stal jedním z nejúspěšnějších malířů francouzského Druhého císařství. (Wikipedia)

Napoleon III. koupil jeho Zrození Venuše na Salonu v roce 1863, kdy byl Cabanel zvolen do Académie des Beaux-Arts, a od roku 1864 až do své smrti vyučoval na École des Beaux-Arts. Kritici jako Émile Zola mu později vyčítali, že se brání moderní malbě. Padlý anděl ho ukazuje léta před touto slávou, při práci na romantickém námětu nesmírně silného citového náboje. (Wikipedia)

Jak se Padlý anděl dostal do Musée Fabre?

Cabanel si plátno ponechal: kniha vydaná v roce 1888 ho reprodukovala visící vysoko na zadní stěně jeho pařížského ateliéru. Po jeho smrti v lednu 1889 ho rodina nabídla muzeu v jeho rodném městě a v dopise ze 17. července 1889 ho popsala jako „jednu z nejlepších prací, které zesnulý mistr poslal z Říma“. Musée Fabre ho převzalo 27. července 1889. (Musée Fabre, Montpellier)

Jeho život v muzeu nebyl snadný. Podle muzejního spisu obraz v roce 1943 při snímání ze stěny spadl na žebřík a utrpěl velké trhliny; restaurován byl v roce 1975. Dnes obraz putuje daleko za hranice Montpellier a na internetu se často sdílí prostě jako „plačící Lucifer“. (Musée Fabre, Montpellier)

„Padlý anděl“ zblízka: proč anděl pláče, co se s obrazem dělo potom a co znamená

Profil díla

  • Název: Padlý anděl
  • Autor: Alexandre Cabanel
  • Datace: 1847
  • Technika: Olej na plátně
  • Rozměry: 120,5 x 196,5 cm
  • Sbírka: Musée Fabre, Montpellier

Proč padlý anděl pláče? Slza, která není pokáním

Anděl svržený z nebe, který pláče. Většina lidí by si představila slzy lítosti nebo zpovědi. Slza v Cabanelově „Padlém andělovi“ ale takového druhu zřejmě není. Jediné oko, které vykukuje zpoza paže, je vlhké slzami a zároveň plane hněvem.

Klíč je ve slovech samotného malíře. V dopise z Říma Alfredu Bruyasovi, sběrateli z Montpellier, popsal Cabanel tohoto Satana jako poraženého, a přesto stále hrdého, zoufalého a mstivého. Napsal také, že chtěl postavit vedle sebe dvě přirozenosti: jednu odsouzenou ke zlu, neštěstí a pádu a čisté bytosti, které stoupají, zářící, k Bohu. Štěstí andělů za ním Satanovi připomíná slávu, kterou kdysi měl. Právě tento kontrast byl podle Cabanela víceméně námětem obrazu.

Při takovém čtení vypadá slza jako slza toho, kdo je nucen dívat se na to, co ztratil. Zkřížené paže skrývají jeho hanbu, ale nejsou kapitulací. Hanba, pýcha a hněv sdílejí jednu tvář a jedno gesto, a možná proto tento padlý anděl budí zároveň soucit i neklid.

Cabanelův dopis žádný literární pramen nejmenuje. Dokumentace Musée Fabre ale námět spojuje s vlivem Miltonova „Ztraceného ráje“. Hrdý, poražený Satan, padlý anděl, kterého si hýčkali romantici, jako by žil i ve štětci mladého malíře.

Zdroje: flora-api.montpellier3m.fr · flora-api.montpellier3m.fr

Co se s „Padlým andělem“ stalo potom: ze zdi ateliéru do muzea v rodném městě a k „plačícímu Luciferovi“

Ani poté, co se stal jedním z nejúspěšnějších malířů Francie druhého císařství, se Cabanel s tímto raným dílem nerozloučil. Kniha vydaná v roce 1888 ukazuje „Padlého anděla“ zavěšeného vysoko na zadní stěně jeho pařížského ateliéru. Obraz namalovaný v roce 1847 zůstal u něj přes čtyřicet let.

Když Cabanel v lednu 1889 zemřel, rodina nabídla obraz muzeu v Montpellier, jeho rodném městě. V dopise ze 17. července označila „Padlého anděla“ za jedno z nejlepších děl, která zesnulý mistr poslal z Říma. Musée Fabre ho převzalo jen o deset dní později, 27. července.

Ani doma však neměl klid. Podle záznamů muzea obraz v roce 1943 při snímání ze stěny spadl na žebřík a plátno se těžce roztrhlo. Restaurován byl až v roce 1975. Obraz anděla, který padl, sám padl a na péči čekal přes třicet let.

Dnes, daleko od Montpellier, koluje široce po internetu jako „plačící Lucifer“. Více než 170 let poté, co vznikl, ta krásná tvář plná hněvu a hanby stále znepokojuje každého, kdo se na ni podívá.

Zdroje: flora-api.montpellier3m.fr · flora-api.montpellier3m.fr · en.wikipedia.org

Ve zkratce: co říká jediná slza padlého anděla

Slza v „Padlém andělovi“ není slzou kajícího hříšníka. Zatímco andělé za ním stoupají ve světle, ten, kdo ztratil všechno, zůstává na zemi se svou hanbou a hněvem. Jakmile znáte kontrast, který Cabanel popsal v dopise, začne slza v tom jediném oku vypovídat o srdci, které se s porážkou ještě nesmířilo.

Cabanel nenamaloval pád, ale stav mysli po něm. Možná proto obraz lidi stále přitahuje. Pokud před ním někdy budete stát, podívejte se nejdřív do toho jediného oka a pak zvedněte pohled k nebi za ním. Co ztratil, pochopíte na první pohled.

Detaily v kostce

  1. Žádné monstrum. Je to Satan, právě svržený z ráje.
  2. Slza. Ale podívejte se na to oko: to je zuřivost.
  3. Paže přes obličej. Hanba i pýcha v jediném gestu.
  4. Křídlo stvořené k letu. Teď na něm jen leží.
  5. Za ním zpívají andělé. Cabanel řekl, že jejich radost byla, víceméně, námětem.
  6. Nahoře světlo. Tady dole trní.
  7. Cabanelův verdikt: poražený, ale stále hrdý, zoufalý, mstivý.

Kde se nachází Padlý anděl?

Musée Fabre, Montpellier

Ověřte vystavená díla, mimořádné termíny a podmínky vstupu.

Oficiální informace pro návštěvníky ↗

Zdroje a další čtení

Prozkoumejte další obraz

Strašidelné obrazy a příběhy za nimi

Prohlédněte si každý příběh obrazu · Často kladené otázky