Režim příběhu
Pandemonium
John Martin si představuje palác démonů z Miltonova „Ztraceného ráje“, tyčící se nad lávou pod tmavým nebem.
- Peklo má hlavní město. Tady je.
- Ta drobná postava vpravo dole? Satan. Podle Louvru vyvolá palác jediným dechem.
- V Miltonově básni ho nikdo nestaví. Vyrůstá ze země „jako výpar“.
- Řeky rudé lávy ho osvětlují zespodu.
- A tyhle tečky? Démoni. Aby se dovnitř vešli, říká báseň, zmenší se.
- Kouř se zavírá nad věžemi. Obří, a přesto jako bez vzduchu.
- Milton to jméno vymyslel: „všichni démoni“. V angličtině dnes pandemonium znamená prostě chaos.
Pandemonium je obraz z roku 1841, jehož autorem je John Martin; Satan na něm nad krajinou žhnoucí lávy vztyčuje Pandemonium, palác démonů z Miltonova Ztraceného ráje. Patří muzeu Louvre v Paříži.
Co zobrazuje Pandemonium Johna Martina?
Palác je obrovský, nebe téměř černé a země pod ním září ohněm. John Martin činí peklo zdrcujícím pomocí měřítka. Budova jako by mohla pohltit vše kolem, včetně drobných postav u svého okraje.
Námět pochází z Miltonova „Ztraceného ráje“. Pandemonium je palác, kde se shromažďují padlí démoni. Martin dává tomuto smyšlenému místu sloupy, zdi a věže a proměňuje literární vizi v nesmírnou architektonickou přítomnost.
Co je Pandemonium v Miltonově Ztraceném ráji?
Vpravo dole stojí před stavbou Satan. Louvre jej popisuje, jak přivádí palác k existenci. Jeho nepatrnost vedle budovy vytváří nápadný kontrast: jediná postava je spjata s podívanou mnohem větší, než je sama.
Červená láva protíná dolní svět a vrhá barvu na tmavou architekturu. Dává budově nebezpečnou nádheru. Světlo nás přitahuje k paláci, přestože okolní oheň tuto přitažlivost zneklidňuje.
To slovo vymyslel Milton. Oxford University Press uvádí, že slovo pandemonium vzniklo ve Ztraceném ráji z řecké předpony pan-, vše, a že pro Miltona to bylo hlavní město pekla. V první knize se palác nestaví celé roky: obrovská stavba vyrůstá ze země „jako výpar“. Louvre spojuje obraz s verši 710 až 719 básně a popisuje Satana, jak stojí vpravo v popředí a jediným dechem vytváří palác, který pojme shromáždění všech démonů. O něco později se v básni démoni zmenší do nejmenších podob, aby se vešli do jeho síně. (Oxford University Press)
Jak John Martin scénu vystavěl?
Pod stavbou drobné figury proměňují rozlehlost v pocit množství. Vidíme, že je místo obývané, ale měřítko brání jednotlivcům stát se středem pozornosti. Shromáždění patří budově stejně jako postavám.
Dlouhé řady a opakované architektonické formy působí uspořádaně. Martin nespoléhá jen na zmatek, aby peklo děsilo. Disciplína paláce dává jeho síle monumentální, téměř obřadní charakter.
Jak se Pandemonium dostalo do Louvru?
Kouř a tma se tlačí nad vzdálené věže. Obraz se otevírá do velké hloubky, ale atmosféra může působit svíravě. Martin drží oba pocity pohromadě: nesmírný prostor a tlak uvěznění uvnitř něj.
Martin scénu už dvakrát vyryl, v letech 1824 a 1831, než ji přepracoval v tento obraz, který vystavil v Royal Academy roku 1841, téhož roku jako jeho protějšek Nebeské město. Rám s hady a draky navrhl sám. První majitel, inženýr a stavitel lokomotiv Benjamin Hick z Boltonu, následujícího roku zemřel a obraz byl v roce 1843 prodán v Manchesteru. Po cestě britskými a americkými sbírkami ho Louvre v roce 2006 koupil z odkazu architekta Pierra Belliota a jeho manželky Paule Marchaudové. (Louvre)
Malba zneklidňuje, protože její velkolepost zve k obdivu. Martin dává říši zla nádhernou podobu a nechává nás uvažovat o přitažlivosti. Krása a moc mohou poutat pozornost, aniž by si zasloužily důvěru.
Detaily v kostce
Zdroje a další čtení
- Pandemonium — Louvre
- Životopis umělce: John Martin (Wikipedie, anglicky)
- Pandemonium (Wikipedie, anglicky)